Regenerace nebo Destrukce?
V tento okamžik je již běžecká sezóna v plném proudu a já zjišťuji, že mám se svými články na blogu značné zpoždění. Omlouvám se vám všem. Nicméně rozhodl jsem se pro jejich uveřejnění tak, jak šly po sobě, tak nyní čekejte, že se frekvence jejich zveřejňování (značně) zrychlí 
.
Sotva jsme doběhli náš první letošní závod v Pečkách, domluvili jsme si „regenerační“ výběh na neděli 13.3.2011, tedy ihned den poté. Nakonec jsme běželi pouze tři: Péťa, Kája a já. Nechali jsme se s Péťou vlakem svézt až do Skochovic (což je následující zastávka za Vraném nad Vltavou), doběhli 2 kilometry do Vraného, kde jsme potkali Káju, který měl v nohách již 15 kiláků. Nadechli se a běželi do Zvole. Kopec, který je pro mne pokaždé výzvou na kole, natož ho vyběhnout. Byl jsem ale překvapen, že se to dá. Téměř 3,5 km stále do kopce jsme drželi téměř konstantní rychlost 10km/hodinu. Nahoře malé vydýchání a běžíme dále! Původně plánovaná trasa přes Točnou se nelíbila Kájovi, protože by celkem natočil víc než maraton. Vzali jsme to tedy Břežanským údolím na Zbraslav. Dále klasika po cyklostezce a pak přišel velký kopec na Zelený pruh. Už jsem začal ztrácet síly a moje výkonnost klesala. Nechal jsem kluky běžet co to dá a nakonec jsem se tam taky vyhrabal. A jak jsem vypadal po doběhu nahoru, to můžete vidět na fotce 
.
Stejně jako kohoutka slepička napojila, tak i já jsem dostal od kluků přinesenou živou vodu. Ta mne nastartovala a navrhl jsem, což ještě takhle „zaokrouhlit“ na rovných 30km. No nápad hodný blázna. Kája na Zeleném pruhu (radši) misi skončil, Péťa se na mne jako na blázna (právem) podíval. A tak jsem se u hotelu Barceló od něho odpojil a běžel na Buďárnu, Pankrác, Pražské povstání, Vyšehrad, Nuselák… Začalo mne bolet úplně všechno! Doběhl jsem k Péťovi na koleje. Total distance 30,01km. Po doběhu jsem se natáhnul a několik minut nekomunikoval, jen regeneroval ve vodorovné poloze… Bolely mne na celém těle svaly, o kterých jsem do té doby ani netušil, že existují.
Asi hodně dlouho nedám něco podobného. Těch 30km mi dalo pořádně zabrat. Navíc jediný den po Pečecké desítce, kterou jsem docela napálil. Sice to bylo s přestávkami, na druhou stranu ale ty kopce daly pěkně zabrat.
Vzdálenost 30km, nastoupáno něco přes 300m. Průměrné tempo 5:16min/km. Myslím, že to ale není až tak špatné, ne?
Grafíky najdete zde.
Zanedlouho tu je můj vysněný Hervis půlmaraton Praha. Ještě že je to jen půlmaraton . Jak to půjde? Moje běžecká Mekka se už nebezpečně přibližuje.
Ale maraton musí být teda teprve super-über-ultra-nářez!