Zdendův blog

Po Tesco Grand Prix Night 10k můj druhý vážný závod. Je to „jen“ 10km, ale závodníci jej neoznačují jako zrovna nejjednodušší. Na cestě jsou dva větší kopce a zejména ke konci se běží 2 km neustále do kopce. Ale což, jsem už na závod zaregistrován, startovní číslo mi bylo přiděleno, tak jdu do toho.

Sobota 24.9.2010

Asi by bylo dobrý se ještě před závodem proběhnout. Radši ale ne moc a ne na krev, abych byl vůbec schopen odstartovat. 10km na pohodu bude tak akorát. Na devátém kilometru mne ale chytá křeč do pravého lýtka. To není vůbec dobré znamení! Snad to ale do zítřka přejde. Počasí zatím nic moc. Zima, dobíhám a začíná pršet. Předpověď nevěští nic dobrého ani na neděli, ale třeba se naši meteorologové opět pletou. A nebo ne a pak bude platit NO RAIN, NO GAIN .

Neděle 25.9.2010

7:55 Dostávám SMS od CykloPETRa: „Fakt bezime?“. Jasně, že běžíme! Venku je 10 stupňů, prší a celkově velmi nevlídno. Nejsem ale zase taková sračka a chci si taky vyzkoušet, zda platí rčení, že není špatného počasí, a je jen špatného oblečení.

Z běchovického vlakového nádraží k místní škole (místu startu) s námi jdou davy lidí – opravdu nadšenců, protože ani psa by v tomto sychravém počasí nevyhnal ven. Běchovice jsou ale nejstarším silničním běžeckým závodem na evropském kontinentu, dnes se běží už po 114. a spousta běžců tu již byla klidně i na 30 ročníků. Ti tu prostě budou za každého počasí. Jak by potom někomu vysvětlovali, že v jejich sadě odznáčků chybí ten z roku 2010? Že to vzdali kvůli dešti? Ne, to není možné, i kdyby padaly trakaře a nad Prahou se přehnal hurikán, tak oni tu budou. A protože já jsem svým věkem již bohužel zařazen mezi veterány, poběžím v tom velmi silném davu. Již není úniku.

Registrace proběhla bez problémů. Dostávám další tričko do sbírky. Tentokráte funkční ve smyslu toho, že tato 100%-ní bavlna v modré barvě České spořitelny (generálního partnera závodu), bude fungovat jako triko na doma, nebo na spaní .

Máme ještě spoustu času (registrace se zavírá nesmyslně už 60 minut před startem), tak relaxujeme a psychicky se připravujeme v „šatně“. Připadám si tak trochu jako v éře reálného sicoalismu. „Eda“ si obouvá své 31 let staré boty Botas Prestige a praví, že je tu dnes už po 31. a že tedy nikdy nepršelo, byla třeba kolikrát i zima a pršelo před, nebo po závodě. „Josef“ se k němu přidává a říká, že to taky nezažil, ale on je teprve nováčkem, startuje dnes teprve poosmé. A obléká si své socialistické běžecké trenýrky, které toho také již hodně pamatují. O funkčním sportovním oblečení asi většina z přítomných nikdy nic neslyšela… Z druhého rohu volá „Franta“ na kamaráda „Ahoj Honzo, jak poběžíš dnes, dáš to ještě za svých 40 minut?“ a mně je jasné, že se Ti dva potkávají vždy jen na Běchovicích.

11:15 Za chvíli startuji. Poslední výzva k odevzdání tašek, jinak nebudou převezeny do cíle.

11:29 Řadím se až ke konci té masy lidí. Stejně se počítá proběh startem a ne výstřel pistole, tak co bych se tlačil, že jo?

11:30 Běžíme. Prší a nevypadá to, že by následující hodinu mělo přestat. Prostě si musím zvyknout. Běžím a vyhýbám se nejen spoluběžcům, ale i velkým kalužím na silnici. Provoz na Českobrodské je policijně zastaven, projíždí jen MHD. Při každém pokusu o opravdu rychlejší běh začínám cítit lýtko, tak se zase „krotím“, aby mně nemuseli odvézt. Avizovaná občerstvovačka na 5. kilometru se nějak nekoná. Stejně bych se tam pro vodu ale nezastavil, měl jsem ji dost zeshora a taky jsem dnes velmi dbal na pitný režim (a před startem musel taky 3x na záchod).

Baví mne to.
Baví mne předbíhat ostatní závodníky.
Baví mne kličkovat mezi kalužemi, i když často si do svých nových Asicsů notně nabírám vodu.
Baví mne běžet v dešti – ten déšť opravdu není to, co by mne nějak zvlášť vadilo, funkční materiály na těle odvádějí vynikající práci!
Baví mne se držet se v závěsu za tím chlápkem ve žlutém. On běží poměrně svižně a já tuším, že takovýho tahouna teď opravdu potřebuju. V hrdlořezském kopci mu ale unikám, což mi dodává další síly. Ostatně do toho kopce té síly člověk potřebuje docela dost.

Každý kilometr si stopuju, abych na tom dalším nebyl déle než za 5 minut, což se mi v drtivé většině případů kupodivu daří ještě s mírnou rezervou. Ale do kopce to je těžší. Začínám mít opravdovou radost, protože to vypadá, že to dám i pod 50 minut! Neuvěřitelné!

Před cílem ještě mírně zrychluji (co lýtko dovolí) a probíhám cílem! Super, je to za mnou! Absolutní čas 47:54. Naprostá spokojenost, protože v takovém terénu, v takovém počasí a s namoženým lýtkem dát svůj osobní rekord na 10km, to je nádherný pocit!

Zjišťuji, že Běchovice ale neznají žádný „reálný čas“, všem se měří od výstřelu pistole do cíle, takže můj laxní start mne ochudil o cca necelou půlminutu. Ale neva, i 47:54 je výkon, se kterým jsem velmi, velmi spokojen a stydět se za něj určitě nebudu! Dodává mi sílu v tomto sportu pokračovat.

CykloPETR startoval o 30 minut později – chtěl jsem vidět jak doběhne do cíle, tak jsem zatím šel vyzvednout naše tašky. Ano, byly přepraveny do cíle, ale všechny byly vyrovnány na zem, kde ležely v tom dešti. Je vidět, že každý rok to dělají stejně a nikdy ještě přeci nepršelo. Inu, vše tu jede podle starého mustru bez jakékoli inovace. Vždyť to již funguje 114 let, tak proč by se mělo taky něco upravovat, což? V tomto mi závody PIMu přijdou výrazně dynamitější. Ale nevadí, stejně tu asi budu za rok zase, již nyní jsem rozhodnut. Takže jak vidíte, i na Běchovicích se dá rychle vybudovat závislost .

Péťa dobíhá ve fantastickém čase 42:55. Před dvěmi lety to dal za 51:55 – byl jsem tedy hned o 4 minuty rychlejší než on poprvé, což mne významně těšilo, ale on dnes překonal sám sebe o celých 9 minut! Navíc po rekonvalescenci po operaci kolene.

115. ročník závodu Běchovice-Praha se blíží. WHO IS IN?

I AM IN. Absolutely!

*** Sdílet na Facebooku ***