Triatlonský Marianne víkend
A je to tady. Stovky, možná i tisíce výkladních skříní lákají na letošní „Dny Marianne“, pouze 11. a 12.9.2010 a tentokráte již jako 10. ročník! Stačí si koupit naprosto stupidní časopis Marianne za cca 60 Kč, ve které je jen jedna jediná použitelná věc – sešitek se slevovými kupony. A začne se vám točit hlava, protože všichni zúčastnění prodejci nabízejí slevy 20%-60%. Tak proč toho nevyužít a nekoupit si něco, co by si člověk za plnou cenu nekoupil. A nebo by si to vůbec nekoupil, ale přeci když je ta tu sleva, tak proč ne?
Přemýšlím, jak strávit víkend. Zda v Lanškrouně, kde se koná tradiční dálkový pochod Lanškrounská kopa, který jsem absolvoval nesčetněkrát, už jako malý klučina, kde jsou velké celoměstské slavnosti, s večerním koncertem MIG 21 a ohňostrojem a v neděli pouť na nedaleké Mariánské hoře, a nebo konzumně chodit po obchodech a večer si jít zaběhat Noční běh Prahou, pořádaný PIM?
Zvědavost nad tím, zda a jak bych uběhl Tesco Grand Prix, ale zvítězily na plné čáře a bylo rozhodnuto.
Sobotní poledne
Vydávám se do víru shoppingu, vybaven knížečkou se slevami. Proč je ale v obchodních centrech tak narváno? Proč všichni nosí divné červené plátěné tašky „Dny Marianne“? Proč se stojí fronty na zkoušecí kabinky v obchodech, kde je většinou jen převaha prodavačů? Proč všichni před pokladnami stříhají podivné kupony a tetelí se radostí z ušetřených peněz? Začínám přemýšlet, zda má cenu hrát taky tuto hru. No zkusil jsem to. Poprvé a asi i naposled. Ale když už jsem se do toho dal, tak něco koupit musím. Výsledek: dvě věci a ušetřeno rovných 800 Kč. Nu což, aspoň kvůli té slevě to stálo za to 
.
Sobota, 17:00
Zjišťuju, že kvůli Marienne mánii jsem vlastně neměl ani oběd, mám hlad a celý den jsem nepil. Oj oj, to není dobrý před večerním závodem. Jídlo se snažím dohnat v osvědčené bohnické čínské restauraci An Dong oblíbeným „ohiňským masem“ – je tu riziko, že se z toho při běhu poseru, ale risk je zisk . Tlačím do sebe spoustu nealko tekutin, oblékám se do sportovního a razím na Staromák závodit.
Sobota večer
Zde se nebudu rozepisovat o skvělém večerním závodě, protože si o něm do detailu můžete přečíst na jiném místě mého blogu.
Neděle, 13:40
Neděle se přeci jen tak neproleží a tak vyjíždím poprvé na své Dandy silničce z Troji po Praze a jsem zvědav, jaký to bude rozdíl, porovnávaje s mým MTB Scott. A rozdíl to teda je! U Podolské vodárny se potkávám s CykloPETRem a jedeme se jen tak projet, dát nějakých 40km. Nikdo z dalších účastníků sobotního běhu na nedělní vyjížďku nechtěl slyšet… Docela to frčí a když se mně Péťa u Zbraslavi ptá, který bych chtěl dnes dát kopec, zda Zvole, nebo Točnou, tak ještě nadšen a pln energie z nočního běhu rychle a téměř bez rozmyslu odpovídám „Oba dva“. Za chvíli trošku lituji, ale co jednu já řeknu, nelze vzít zpět 
. A dali jsme opravdu oba kopce. A nejlepší na tom bylo, že jsem dal osobák jak na Točnou (8:19), tak na Zvole (11:41)! Pravda, je to tím, že to bylo na silničce a ne na horáku, ale opravdu mne to potěšilo! Vyjížďka neměla chybu – tempo bylo slušné, alespoň tedy na mne, Péťa to měl nejspíš na relax, ale to by musel zhodnotit on sám…. Trasa GPS, pěkné grafíky a čísla z vyjížďky jsou pro zájemce zde.
Neděle, 16:30
Ještě není všemu konec. Kolo dočasně parkuji u Péti na koleji a zatímco on jede Alexovi vrátit jeho MTB Rock Machine, já si jdu do blízkého Podolí zaplavat 1 500 m. Tady se o nějakém měření nevyjadřuji, protože plavání, ačkoli ze všech disciplín dělám nejdéle, dělám nejhůře…. Co myslíte, měl bych s tím něco dělat? Moc se mi osobně nechce…
Neděle, 20:30
Už jsem se vrátil po tmě na kole domů a hodnotím, zda bylo dobře, že jsem podniknul ten Marianne víkend s triatlonskými sportovními disciplínami. Určitě to bylo dobře.
Kdy jindy bych dal své tři osobní rekordy za dva dny, jeden v běhu a dva na kole, prožil sportem nabitý víkend s fajn lidmi a ještě shopoval a ušetřil peněžence 800 Kč?