Zdendův blog

Pátek, 30.7.2010, 16:23

Vyjíždím z práce na svém horském kole směr bazén Podolí na očekávanou vyjížďku s cykloborci z Biketouru. Výletu se účastní: Alešek Dojič Kodat, Péťa Pedro Havlík, Honzík Pacholek Svoboda,  Lukáš Sfinx Valenta a moje maličkost. Odjezd se prodlužuje kvůli Pacholkově zpoždění a hlavně kvůli jedné milé povinnosti: Alešek má dnes narozeniny. Hobla jsme mu jaksi dát zapomněli, ale dárek dostal – na kole je potřeba dodržovat pitný režim a proto dostal velkou flašku Kofoly a k tomu do rámu kola ještě něco trochu silnějšího – on to tak rád míchá…

17:10
Odjezd. A pěkně lije. Vlastně dnes začalo pršet přesně v okamžik, kdy jsem opustil brány svého rakouského zaměstnavatele. Déšť nám nevadí, nejsme přeci z perníku.
Na to, že máme před sebou Zvole (prý možná i dvakrát) a zájezd do hostince U Zdenky, kde to nebude zdržení na pouhých 10 minut, máme tedy co dělat. Holt nemůžeme jet tempem paní Radové, která právě osedlala svoji Ukrajinu.

17:47
Vrané nad Vltavou. Dnes to bude asi hustý. Každý si bude chtít sáhnout na dno a dosáhnout na rekord. Ode dneška zavádíme do našich výletů a výkonů na kole vědu. Abychom se mohli vzájemně výkonnostně porovnávat, dnes po vyjetí  Zvole si poprvé spočítáme PWR, tedy Power-to-Weight Ratio. Nebudu zde rozvádět tuto vědeckou teorii, jestli Tě to zajímá, přečti si tento velmi zajímavý Péťův článek na jeho cyklo-blogu.
Normální lidi si porovnávají pinďoury, my si porovnáme PWR. Ano, jsem známý tím, že vše musím logovat, měřit, analyzovat,… Nevím ale,  zda v tomto případě právě toto chci. Budu se umět podívat pravdě do očí? Dostanu se vůbec aspoň do té nejnižší výkonnostní kategorie?
Radíme se, jakou strategii při stoupání na Zvole zvolíme. Sfinx navrhuje, abychom startovali po minutě. Co je to za blbost? Stejně se roztrhneme po pár metrech a já ať se budu snažit jak chci, všechny spolubikery za pár desítek metrů ztratím z dohledu. Z těchto příprav mi moje aktuální tepová frekvence roste raketovou rychlostí a to jsme ještě ani nevyjeli do kopce. OK, napít se, posilnit se energetickými tyčinkami, vyčůrat se, nadechnout a do toho!

17:57
Vyjíždíme. Já jako poslední. Tento táhlý kopec mám velmi rád, ale vždycky jen mimo těch pár minut, kdy ho musím zdolat a vyjet. Šlapu jak o život…. To ale nic nemění na faktu, že za chvíli opravdu ani jednoho ze svých kamarádů nevidím. Ale to se dalo čekat. Tepovka mi neleze do astronomických výšin, ale nohy mně nějak nechtějí nést. Trpím. A trpím jako vždycky, i když si to často nechci přiznat. Je to nekonečný, zatáčky nekončí. Říkám si (nahlas), že já blbec se zase nechal vyhecovat. No nechal. A vím, že nebude dlouho trvat a budu tvrdit, že se zase na Zvole těším a už abychom tam jeli znovu.
Blížím se k prvním baráčkům na kraji Zvole. Zde se dá zrychlit a nabrat síly na závěrečné stoupání. Fakt nemůžu, ale šlapu jako o život…. Průběžný čas nevypadá na rekord, ale uvidíme nahoře v cíli.
Ostatní spolubikeři kopec vyjedou z mého pohledu ladně a svižně, všichni plus mínus za 10 minut. Já právě dojíždím k autobusové zastávce u kostela. Vysvobození! Klikám na svém Garminu konec kola a nemám sílu se podívat ani na dosažený čas. Nemám sílu mluvit, nemám sílu slézt kola…  Nakonec stejně nevydržím a kontroluji  výsledný čas. Mám radost, zlepšil jsem se a svůj dosavadní osobáček na tomto kopci si zlepšil hned o celých 14 sekund na 12:45! Pro mne je to báječná zpráva a vím, že ta námaha za to stála! A zase už ten kopec mám moc rád. A dnes určitě více, než kdykoli jindy. Zase až do okamžiku, kdy budu příště vyjíždět od startovní pozice do kopce.

Čas 12:45 – je to ale zas tak báječný, když všichni ostatní dosáhli výrazně lepších časů? Asi ne…  Když se podívám do své občanky na svůj datum narození, říkám si, že to ale není až tak špatný. A taky jsem 40 let vůbec nesportoval a teď bych to chtěl zachránit? Nedělám si iluze, to už se moc napravit nedá… Mám si vůbec klást za cíl podobné časy do Zvole jako ostatní?

Teď přichází na řadu PWR.  Váha 85kg, kolo i s vybavením 16kg, čas jízdy 12:45, odpovídající průměrná rychlost 15,42km/hod., elevace 142 m, stoupání 4,8%, vzdálenost 3,2km, teplota vzduchu 20 °C, vozidlo: MTB. Hážu to do PWR kalkulačky a vychází mi výkon 287W, tedy činí PWR = 3,376 W/kg. Je určitě co zlepšovat, ale pokud se nebudu poměřovat s ostatními ve skupině, ale jen sám se sebou, mohu být spokojen, že jsem podle výkonnostní tabulky z CykloPetrova článku na 4. výkonnostním stupni z celkových 5. Not So Bad!

18:12
Zvole, před hospodou. Nezastavujeme, abysme neprochladli… Všichni se už těšíme,  až usedneme v restauraci U Zdenky a dobře se najíme. Ale ke Zdence nás dělí ještě několik kilometrů, konkrétně 14. Terén: téměř výhradně do kopce. Dojíždíme do Jílového u Prahy. Tady ale kopec nekončí, čeká nás další stoupání až ke Zdence.

19:11
A jsme tu. Usedáme u venkovního dřevěného stolu. Hned vedle je pěkné koňské lejno – vůně domova… U Zdenky mají Bernarda a jeho nealkoholické varianty. Poroučíme si pití, já višňové nealko „Bernard s čistou hlavou“ (minule jsem tu měl švestkové). Ehm, nevím, jak někdo může „toto“ nazvat pivem. Divná to sladká višňová limonáda, která s pivem nemá nic společného, ani s nealkoholickým. Hnus. Ale zelná polévka je výborná. Dieta, nedieta, dávám si huso-kuř s houskovými knedlíky. Potřebuju nabrat energii na bleskový návrat do Prahy. K nelibosti ostatních celou útratu platí oslavenec a nedá si to rozmluvit. Jedeme….

20:31
Úprk do Prahy. Po 3 km přijíždíme na křižovatku a rozhodujeme se, zda pojedeme lokálními silničkami, nebo po hlavní přes Jesenici. Z časových důvodů volíme variantu B. Nečekaně je celá cesta až do konce téměř výhradně z mírného kopce, občas po rovině. Abychom dojeli ještě za aspoň trochu přijatelných podmínek a aby Aleš stihl oslavu (prý to ale není jeho narozeninová), jedeme, co to dá. Sice z kopce, ale zabrat mně to dá skoro víc než do kopce… Tepovka vysoko, nejtěžší převod… Jsem poslední, ale na kritických místech na sebe čekáme – to mne moc potěšilo, protože jedeme jako jedna parta, která i na svou brzdu čeká.

21:30

Příjezd k podolskému bazénu.  „Sjezd“ 21km za 50 minut. No, připadalo mi, že jedeme teda rychleji…

23:04

Příjezd do Troji (transfer z Pražského povstání už byl do Kobylis metrem).

Suma sumárum:
Najeto 71 km, nastoupáno celkem 700 metrů. Moje dnešní PWR na Zvole 3,376.

K tomu výborný huso-kuř. Ale hlavně – úžasná parta lidí. Dobrý pocit z aktivně stráveného odpoledne a večera. Zase jsem něco učinil pro své zdraví a to je fajn….. Prostě jen samá pozitiva.

Už 14.8.2010 se koná další vyjížďka v obdobné sestavě, nazvaná “Pánská jízda: to nejlepší z jihu Prahy”. Slovem “nejlepší” je míněno současně “nejtěžší”. Péťa a Lukáš už tu trať víceméně prakticky otestovali o předchozím víkendu a podle jejich reakcí na Facebooku to bude teda maso. Čeká nás cca 95km, s převýšením  minimálně 1300m. Na plánovanou vyjížďku jsem se těšil, ale teď se jí dost obávám a vážně přemýšlím nad tím, zda se jí vůbec účastnit.
Ostatní si vše zcela jistě dokonale užijí. Já se zcela jistě totálně oddělám, nebudu jim stačit a budu se jen modlit, aby už byl konec… Ehm, že já jsem ty řádky na Facebooku o obtížnosti vůbec četl – nevědomost je někdy daleko lepší.

Nerad věci vzdávám. Ale všechno má své meze. A nebo se jen podceňuju a nevěřím si?

Pohledem do své občanky a své sportovní minulosti si říkám, že mé hranice v cyklovýkonech jsou výrazně jinde než u ostatních zúčastněných. Kde ale vlastně jsou? To bych opravdu rád věděl….

*** Sdílet na Facebooku ***