Zdendův blog

Středa 19.5.2010

Tak a je to tady! Nebezpečně se nám přiblížil termín odjezdu na dlouho očekávanou, ale i někým (třeba mnou) velmi obávanou, aktivní cyklodovolenou s BIKETOUR.cz do okolí italského jezera Lago di Garda, nad nímž se na všechny světové strany zvedají kopce Alp oblasti Brescia. Kopce a hory, které v okolí Prahy ani v celé České republice nemají obdoby a po jejichž zdolání se vám zdá, že Praha se svým okolím je už jen samá rovina. A proč se chystám na dovolenou, které se vlastně i obávám? A nějakou lehčí otázku nemáte?

Tímto článkem začíná můj miniseriál o této jedinečné dovolené. Ale pěkně popořádku. Je tu den mínus jedna….

Od začátku dubna jsem  se snažil něco najezdit na svém MTB Scott, ale i na staronové Dandy silničce, abych  v Itálii nezemřel vyčerpáním  již na úpatí prvního většího kopce, když už jsem ten zájezd zaplatil  .  Abych tam nebyl nejhorší, abych se tam neztrapnil, abych to zvládnul, abych…. No prostě takové divné, blbé obavy… Jestli byly na místě nebo ne, posuďte po přečtení tohoto miniseriálu sami.

A protože se stejně jako můj kamarád CykloPETR řídím heslem, že „To, co se neměří, jako by nebylo“, rozhodl jsem se nechat si změřit svoji kondici na začátku letošní cyklosezóny, ještě před odjezdem na „vražednou“ Lago di Garda . Vlastně je to už asi tak rok a půl, co se odhodlávám zajet do CASRI na laktátové testy, ale ne a ne se k tomu dokopat. Až v průběhu našeho dubnového cyklovýletu Praha –> Dresden (o kterém se zde brzy také dočtete) jsme se s Honzíkem Pacholkem Svobodou dohodli, že tam opravdu zajdeme. Honzík návštěvu zařídil a mně jen oznámil datum a hodinu. Ideální, hlavní a mnou tolikrát odkládaný krok byl tedy nyní učiněn….

Z domova odcházím v 6:50, abych se svezl autobusem a poté i přívozem přes Vltavu (s převozníkem v námořnické uniformě) se dostal na druhý břeh Vltavy. V 7:30 se s Pacholkem potkávám na Podbabě u hotelu International – nebo snad Družba, nebo Hotel Čedok, nebo Holiday Inn, či snad Crowne Plaza? Kdo se v tom má vyznat, tolikrát už ho přejmenovali, ale pro všechny pražáky je to prostě International.

Dvě sympatické sestřičky nás několik minut po příchodu začaly zaměřovat a proměřovat. Tuhle výšku – mám radost, že měřím o celý 1 cm více, než jsem si myslel, tuhle váhu – váha jim měří správně (stejně jako mně doma). Pak nám změřili objem plic a maximální výdech. Byl jsem udiven, že moje kapacita plic je 20% nad průměrem (mám 6,12 litru) a výdech 15% taktéž nad průměrem. Ach jo, to už se teď nemůžu vymlouvat, že ty kopce nad Lago di Garda neudejchám a budu si tam asi muset zvolit jinou výmluvu . Poté si na nás sestřička vzala kleštičky a na několika různých místech začala měřit podkožní tuk – vypadalo to, jako by nám zrovna s kleštičkama chtěla nějaký odebrat… Další velké měření spočívalo v tom, že jsme si podrželi jakási podivná madla – na moji otázku, co to je, se mi dostalo odpovědi, ať se ničeho nebojím, že to je jen 380V . Nestačil jsem se divit, co všechno tento test ukázal – posuďte sami, na konci článku najdete odkaz na výstup z tohoto antropo testu. Některé hodnoty z něho jsou velmi zajímavé. Jiné vám třeba řeknou, kolik kila prosciutta z vás zbyde, pokud svůj organismus zcela vysušíte (u mně 12,6 kg). A kolik vody je v buňkách a kolik mimo buňky? Ehm, velmi praktická hodnota, ne? Podle pana doktora jsme s tou vodou oba v pořádku – ale hubené děti v Africe s vypouklými bříšky prý mají jiné hodnoty. No ještě že nemáme vypouklá bříška – zrovna teď před odjezdem na dovolenou…

Report na mne také prozrazuje, že mám stále příliš mnoho tuku, ale potěšující je, že už jsem se vymanil z pásem obezity a že do mé ideální váhy zbývá zhubnout už jen pár kil!

A nakonec přichází ten hlavní test. Oblékáme se do cyklistického oblečení, na hruď připínáme Polar pás (měřící tepovou frekvenci), na nohy nazouváme tretry s SPD kufry a nasedáme na kola. Resp. na silniční kola, připevněná do rámu a řízeně zatěžovaná přes připojený motorek. Ještě jsem ani nešlápl a už mi tepová frekvence roste. Asi působením stresu… Začínáme šlapat na počátečním výkonu 70W. Po 3 minutách, resp. po provedení konkrétního množství práce, přichází sestřička a činí nám velkou „bolístku“ do ucha a odebírá krev. Za „odměnu“ se nám automaticky zátěž zvedá na 100W. Ale to nic není, přijde mi, jako když jedu z kopce . Po dalších 3 minutách další odběr a 130W. Poté 160W, 190W – už oba začínáme cítit zátěž a potit se. 220W – vytváří se pode mnou kaluž potu, ale šlapu se stálou kadencí 80 otáček/minutu. 250W – přestáváme již tak čile mezi sebou komunikovat. Hodnoty na stanovení laktátové křivky prý už stačí, ale jsme přeci nějací machři, tak si ještě oba dáváme i osmý stupeň zatížení, 280W. U toho už ani nemluvíme a čekáme, až bude konec intervalu . Ale vydrželi bysme i víc, jasná věc. Konec, poslední foto, výšlap, sprcha, ustrojit se do civilu – mezitím se nám už připravují výstupy z PC. Po chvilce čekání v křesílkách se nás pan doktor ptá, zda chceme jít na konzultaci společně, nebo pokud mezi sebou máme tajemství, že můžeme jít odděleně. .. Absolvujeme tedy společnou konzultaci, která trvá skoro třičtvrtě hodiny…. Dostáváme i instrukce, jak jezdit na kolech na Lago di Garda. Za několik papírků z tiskárny odevzdáváme každý jeden barevný papírek z našich peněženek. Plni informací, čísílek, grafů a hlavně plni dojmů opouštíme CASRI.

No a teď už  opravdu můžeme vyjet na dovolenou. Třeba se nám podaří aplikovat cenné rady, kterých se nám dostalo. Na konci sezóny se do CASRI chceme vydat znovu na srovnávací testy, které ukáží, zda jsme se celé léto snažili marně, či aktivní dovolené přinesly své ovoce….

Pokud by vás zajímalo, jaké výstupy z našich testů vypadly, prohlédněte si několik následujících obrázků – pokud se do podzima zlepším, uveřejním i ty z podzima . Jinak mlčky přiznám, že tudy cesta nevede…..

Výstup 1 – Kapacita plic a výdech – pro mne překvapivé, čekal jsem hodnoty po normou

Výstup 2 – Analýza tělesné skladby – i zde jsem předpokládal určitě horší výsledky

Výstup 3 – Vývoj tepové frekvence v čase

Výstup 4 – Laktátové křivky

Výstup 5 – Vyhodnocení

Ve zhodnocení výsledku testu je zmiňována „jen průměrně vybudovaná oblast základní vytrvalosti“ a „silové parametry jsou na průměru sledované skupiny cyklistů“. Pro někoho by to mohlo znít jako „nic moc“, ale pro mne to byla velmi potěšující a pozitivní zpráva. Myslel jsem si totiž, že jsem na tom zdaleka hůř a proto postavení na roveň průměru „sledované skupiny cyklistů“ je pro mne v tomto okamžiku velkým povzbuzením. Je tu sice ještě velký prostor pro zlepšování, ale tím lépe!

Pacholku, díky moc za to, že jsi návštěvu CASRI zorganizoval! Těším se, až tam zase na konci spolu zajdeme.

A na jaký článek z miniseriálu Lago di Garda se můžete těšit příště? Bude o tom, jak dramatický den jsem měl v pátek – vlastní den odjezdu.

*** Sdílet na Facebooku ***