Zdendův blog

Už se nám to do odjezdu pěkně krátí. Odjezd na cyklodovolenou je zítra večer. A odjíždí se nedaleko mé práce, proto jsem vymyslel následující plán: ráno zavezu kolo do práce, kde ho pečlivě zamknu do stojanu na kola, jednu noc můj MTB Scott přečká v práci, zítra ráno přivezu velký bágl na kolečkách, který bych neměl šanci na kole přivézt. Pěkně vymyšleno, ne?

Před pár dny si ale na obědě kolegové povídali, že jinému kolegovi Korbymu možná někdo ukradl kolo. A právě v tom uzavřeném prostoru, kam se chodí kouřit a kde se ukládají kola. V prostoru vedle budovy, který je obehnán vysokým plotem, prostorem, kam se dá dostat jen na kartu zaměstnance a v prostoru, na který jsou směřovány bezpečnostní kamery…. Ale ukázalo se, že to byla fáma, že Korbymu žádný kolo neukradli, protože jen toho dne přijel na jiným kole . Ale i ve světle tohoto rozhovoru jsem dbal, aby mé kolo Scott bylo:
- postaveno v prvním „fochu“ tak, aby na něj bezpečně viděla bezpečnostní kamera
- velmi důkladně zamčeno mým lankovým zámkem . Protože je zámek dlouhý, vše jsem nejednou řádně obtočil a tak bylo kolo připevněno nejenom k spodnímu stojánku, ale i k boční konstrukci celého stojanu

Více jsem pro zabezpečení udělat nemohl.

V pátek ráno s báglem přicházím k budově České spořitelny a v hlavě mi problikla příhoda o Korbyho kole. Tak jsem jen přes ten plot nahlédl dovnitř a myslel jsem, že mám mžitky před očima. Můj Scott tam nebyl a místo něho tam bylo zcela jiné kolo! Tašku jsem nechal jen tak ležet na ulici a urychleně šel dovnitř. Po kole a ani po zámku ani památky.

Tak to je naprosto zkažená dovolená.
Dovolená, na kterou jsem se těšil několik měsíců.
Dovolená, na kterou jsem na kole trénoval též několik měsíců, abych ty kopce na Lago di Garda zvládnul a nemusel se sám za sebe stydět, je pryč.
Sice mám vše zaplaceno, ale v tuto chvíli bych neměl náladu na to se týden válet u hotelového bazénu a čekat, až se všichni ostatní vrátí z cyklovýletu a budou nadšeně povídat o tom, jak to bylo senzační. Ne, nikam nepojedu, jsem rozhodnut.

Vcházím k výtahu a potkávám vážného (jindy stále veselého) kolegu Miloše, který mne zastavil a hned říká: „Prý se Ti snažili ukrást kolo“. To mi vyrazilo dech. Řekl „pokusili“. Svitla ve mně naděje, že vše není ještě ztraceno. Prý k nám přišli bezpečáci do kanceláře s mojí fotkou a ptali se mých kolegů „Neznáte tohodle pána?“. Prostě si sjeli záznamy z bezpečnostních kamer od okamžiku, kdy jsem kolo ve čtvrtek přivezl, pak mne „sejmuli“ na kameře na vstupním turniketu. Následně projeli všech 14 bezpečnostních kamer na patrech od výtahů (podotýkám, že jsem jim hledání ještě zkomplikoval  mým 5-ti minutovým zastavením v přízemním bufetu) a tak mne našli – zeptali se na mne v první kanceláři za dveřmi a to je ta naše.

A jak to vlastně ve skutečnosti bylo? To si přečtěte na přiložené zprávě Policie ČR.

Na policii jsem naštěstí nemusel – tam jel vypovídat můj zachránce bezpečák ze zásahové jednotky, navíc policie si musela vše nafotit a proto sama přijela do budovy, kde jsem již jen podepsal nějaké dokumenty. Kolo mi chtěli ihned předat, ale protože není možné jej vzít do objektu za turnikety do kanceláře, byl bych ve stejné situaci (a navíc bez zámku), protože kolo jsem si potřeboval odvézt až ve 21:00, těsně před odjezdem. Naštěstí mi kolo zatím uschovali přímo do kanceláře zásahové jednotky – nikdy mne nenapadlo, že za těmi zrcadly ve vestibulu je taková potemnělá kancelář, kde sledují dění v budově a na všech cca 80 bezpečnostních kamerách.

Vše tedy nakonec dobře dopadlo. Byl jsem prý již 3. případem krádeže kola v tomto objektu. Před 2 lety někomu ukradli kolo a protože to neměli ani na kamerách, byl z toho průšvih. Druhý případ byl loni na podzim, kdy to již na kamerách měli, ale zloděj jim stačil utéct i s kolem. Můj případ byl první, kdy alespoň zachránili kolo, když už zloděje nechytili. BTW, zloděj byl schopen kolo nyní lehce přes plot přehodit – v části plotu byl kvůli opravám nějaký vyvýšený násep, přes který by kolo někomu jednoduše přehodil. A to, že jsem to pořádně připevnil a obtočil, bylo též velmi dobré, neb nad tím se zloděj zdržel. I když vlastní lanko lehce zdolal kleštěma z batohu….

Můj zachránce si za svůj supervýkon, kdy velmi rychle zareagoval, nechtěl ode mne nic vzít. Koupil jsem můj jako poděkování lahev Tullamore Dew. Pití, které určitě nikoho neurazí. Bránil se, že je to jeho pracovní náplň, povinnost a je za to placen. Na moji reakci, že v rámci plnění svých pracovních povinností se mohl zachovat jinak a laxněji a že si jeho postoje velmi vážím a tu láhev mu dávám jako projev díků mi opět opakoval co předtím a dodal „…pane, vždyť to by mne mohlo stát místo…“. Jeho nadřízený ale v tu chvíli řekl „…ale já jsem vůbec ni neviděl…“. Dárek nakonec přijal a já byl za to rád.

Pro mne z toho vyplynulo hned několik poznatků:
- je třeba být velmi opatrný vždy, všude a na cokoli, dnešní zloději neznají jakýchkoli mezí a ničeho se nebojí
- dobří lidé ještě žijí a plní si své pracovní povinnosti velmi pečlivě a to bez nároku na odměnu
- na dovolenou bych nakonec stejně odjel, protože bych kolo měl. Kolega v kanceláři, který je až z Plzně mi okamžitě nabídl, že kdyby mně kolo ukradli, půjčil by mi svoje. A do Plzně by pro něj ihned dojel! Stejně tak se mi pak nabídli i někteří další kamarádi z Biketouru, za pátek by se něco prý určitě sehnalo. Je moc fajn vědět, že mám takové lidi okolo sebe, díky moc všem!!!

Takže odjezd dnes večer, ale to už je milé děti  zase jiná pohádka, o tom příště.

*** Sdílet na Facebooku ***